Kresby z cesty po Portugalsku v září a říjnu 2019

Cabo da Roca – nejzápadnější bod Evropy – pak už jsou jen kilometry oceánu a Amerika. Davy turistů bloudících okolo kříže s plaketou, která tohle oznamuje, riskují životy procházkami po okolních skaliscích. Za překročení dřevěných zábran je prý pokuta 30–300 eur, ale tu nikdo nevymáhá. A tak zde není místo, kam by noha turistova nevstoupila.
Convento de Carmo – karmelitánský klášter v centru Lisabonu. Zřítil se při velkém zemětřesení roku 1755 a už nebyl opět postaven. Momentálně se zde nachází archeologické muzeum, exponáty jsou většinou dovezené z různých kouků Portugalska. Lomené oblouky volně trčící k nebi jsou ovšem působivé.
Skaliska v Sao Martinho do Porto – při pohledu z vyhlídky u majáku napravo…
… a Skaliska v Sao Martinho do Porto – ze stejného místa nalevo. Ovšem o den později. Tentokrát s láhví vína a večeří s sebou. Posezení sice ve třicetimetrové výši, ale přesto s vodní tříští za krkem.
Klášter Alcobaça – první navštívený klášter ve středním Portugalsku. Podobného chrliče bych si z hlavy prostě nevymyslel…
Detail kláštera Batalha – gotika, ještě tedy ne ta manuelská. Stinné křížové chodby byly každopádně pro kreslení skvělé. Název tohoto kláštera znamená doslova „bitva“ a kresba vznikala s čestnou stráží za zády: nachází se zde totiž hrob neznámého vojína.
Káča kreslí svou epesní sérii chrličů. Doufám, že najde odvahu k jejich zveřejnění.
Detail kláštera v Tomaru – kresba, která vznikla po zoufale neúspěšném pokusu nakreslit „nejslavnější okno v Portugalsku“ – perlu manuelské gotiky. Zbaběle jsem po dvaceti minutách vzdychání nad kamennými provazy a rostlinnými motivy zběhl k osvědčeným krabům. A snad jsem i dobře udělal.
Sé de Coimbra – klášterní nášup, nikoliv poslední. Zvonice jak z westernu.
Coimbra – veduta. Kresleno shodou okolností od dalšího kláštera. Dominantou města není zámek ani kostel, nýbrž budova univerzity. Místní knihovnu (nahoře uprostřed) jsme si však nechali vzhledem k nekonečné frontě ujít.
Sé do Porto – čestně už poslední klášter. Navštívili jsme jich celkem osm a to je na jednu dovolenou víc, než dost.
Ponte Luis I – nejvýraznější stavbou v Portu je ovšem dvoupatrový most Luise I. – horní patro patří chodcům a metru, to spodní – zde neviditelné – automobilům a chodcům. Jeden z nejkrásnějších mostů na světě. Kresleno od Vila Nova de Gaia.
Porto – veduta. S dominantou biskupského paláce. Pohled přes řeku Douro. Inspirace načerpána ve vinném sklepě Porto Augusto`s.
Maják na konci světa – sice je stále Portu, ale za ním už začíná nekonečný oceán. Vlny stříkají přes vlnolamy a píseček křupe mezi zubama a lítá do očí. A místní borci, co okolo něj posedávají v plavkách, dělají jakoby nic..
Rybář – kousek od města Ponta Delgada na Azorských ostrovech.
Nespolupracující kráva – krávy jsou na Azorech všude. Zdánlivě se pohybují po odhadnutelných trasách. Tahle však po pěti minutách zaregistrovala, že ji někdo kreslí. Tak to otočila proti kopci a za chvíli byla pryč. Přesto tu má své místo.
Turbíny vodní elektrárny na Azorech – stojí tam ve vlhkém pralese v prudkém kopci. Vyrobené byly podle datumu na krytu začátkem dvacátého století a pamatují dobu elektrifikace Azorských ostrovů. Pěkných pár let už ale elektřinu nevyrábí. Jen pomalu reznou v domečku bez střechy.
Pláž v Sao Rogue – s kostelem svatého Rocha. Prodlužující se stíny soumraku posledního dne na ostrovech.

 496 total views,  1 views today

Sdílej s přáteli

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.